pondělí 2. ledna 2012

18. den: > Soul - Praha

My čekali jsme jaro, a zatím přišel mráz.. V KL bylo večer 25 °C, my se připravili na pražských +5 °C. Jenže v Soulu v 6 hodin ráno bylo -7 °C!!! A to jsme chtěli po jeho ulicích několik hodin pobíhat.
našli jsme vláček, který nás za 50 minut dovezl do centra (když jsem se před cestou pídil po informacích, jak dlouho to trvá, nikdo nic nevěděl, a dokonce jeden z Lukášových učitelů go - Korejec pan Kim mi odpvěděl - "nevím, snad 2 nebo 3 hodiny"). No dvě hodiny by byly hodně, měli jsme na celý pobyt v Soulu 8 1/2 hodiny komplet.
Ještě před cestou do města jsme si byli předělat letenky, snažil jsem se vyškemrat místo u nouzového východu, kde je víc místa na nohy. No, nevím ce se stalo, ale smilá korejsk slečna mi řekla, že dnes mají mimořádně místo v business a že nám ho všem dá! Rázem těch jedenáct hodin domů přestalo vypadat jako noční můra.
Před hlavním nádražím v centru začalo foukat a přestože se oteplilo na -5 tak jsme okamžitě zalezli do kavárny se ohřát. Přehodnotili jsme způsob pohybu po městě z pěšího na metro. Dojeli jsme ke královskému paláci Gyeongkung, hlavní to památce ve městě. Trochu připomíná pekingské Zakázané město. Ve slunečném počasí se pěkně fotilo a trochu ustal i ten protivný vítr. Spoustu času jsem strávil focením pestrobarevných stráží před hlavní branou. Uniformy naší hradní stráže jsou proti nim šedý polní stejnokroj.
Ještě zbyla chvilka času a tak jsme si s Lukášem splnili náš druhý cíl v Soulu - našli jsme budovu Korean Baduk Association. Ale už nezbyl čas na prohlídku uvnitř, zvládli  jsme jen fotku u hlavního vchodu.
A pak se najednou čas rozeběhl nějak rychle a navzdory tomu, že jsme použili drahou expresní variantu vláčku (40 min), měli jsme to od vlaku na gate pouze 15 min. Již při cestě do Malajsie jsem si chválil praktičnost a funkčnost zdejšího letiště a teď jsme ji mohli plně využít. Se všemi kontrolami to trvalo 12 minut, na podstatně menší Ruzyni si to vůbec neumím představit.
Cesta domů v business proběhla bezproblémově a tak jsme v teplé Praze vystoupili docela odpočatí. A pohádky je konec.

neděle 1. ledna 2012

17. den: Pangkor - Lumut - Kuala Lumpur - KLIA >

V osm odjezd taxíkem, v půl deváté lodička, ve čtvrt na deset na autobusáku a v deset busík do Kualy Lumpur. Rutina. Za pět hodin jsme byli  u cíle. V KLjsme se trochu kousli v zácpě a pak nás bus sice vložil na nádraží Sentral, leč autobusové, které bylo vzdáleno pár stanic metra od Sentral vlakového. Nakonec jsme zdárně našli nádraží i úschovu na něm a mohli vyrazit ještě na pár hodin do města. Cílem byla moderní atrakce - dvojčata věží Petronas.
Věže určitě každý zná, ale že je pod nimi obrovské nákupní centrum, to už tak známé není. No při našem stylu šopování nás zajímal především food court, který se nacházel na horní galerii. Už se budu opakovat, ale fast food v malajském stylu... to by se dalo každý den. Já měl tentokrát japonské kuře teryaki, které se mi dosmažilo v pánvičce přímo na stole.
Chvilku jsme se prošli alespoň kouskem vybudovaného moderního parku, odkud je také spousta výhledů na dost fotogenickou konstrukci věží. Už se začalo smrákat, když jsme nasedli do visutého monorailu, který nás svezl zpět k našim batůžkům na Sentral. A odtud už bylo jen 35 minut na letiště zvláštním expresem.
Letiště (KLIA) je sice pěkné a příjemné, ale jinak nevybočuje z běžného mezinárodního provozu. Check-in, pasovka, poslední jídlo (4x dražší než venku a podobně krát horší) a už jjsme seděli v našm letadle do Soulu, které se s námi v jedenáct večer odlepilo ze země.

sobota 31. prosince 2011

16. den: Pangkor (3 - Silvestr)

I poslední den našeho pobytu dnes držíme model: dopoledne aktivita, odpoledne leháro. Pangkor se s námi asi chtěl rozloučit v nejlepším světle a nechal si do azurova vyleštit oblohu a pro zvýšení efektu na ni posadil pár dekorativních obláčků. Pro dopolední seakajaking to byla ale spíš komplikace. Zuřivě jsme se mazali a ještě si ponechali trička při představě pozdně dopoledních paprsků pálících doslova ze všech stran. Vytvořili jsme smíšené dvojice s dospělými zadáky a vyrazili k nedalekému ostrůvku. Zřejmě jsme asi urazili dvojnásobek skutečné vzdálenosti, ale nakonec se posádky sladily a po 15 minutách už jsme přistávali na pláž Giamu. Bylo to pracné, trefit se na přistání mezi davy místních cachtajících se na mělčině v nezbytných plovacích vestách. Při obeplouvání ostrůvku jsme byli skoro sami, jenom nás občas otravoval svými vlnami nějaký skútr. Ještě závěrečná plavba podél pobřeží Pangkoru a vyměřená hodina i s přídavkem byla pryč. Příjemná záležitost.
S obědem jsme už neexperimentovali, stejně jsme se chtěli do rezortu jít schovat před poledním sluncem.
Odpoledne jsme si chtěli najít jinou také méně obsazenou pláž tentokrát na levé straně zátoky, pěkně oddělené skalkou. Jenže když jsme ji přelezli, uvítali nás zuřivým štěkotem čtyři divocí psi. Sice se záhy stáhli, jak jsme postupovali, ale mezitím se na stromě, který jsme si vybrali pro stín, objevilo hejno opic a tvářily se tak, že je jejich. Některé to dokonce podpořily tím, že slezly na zem. A opice na zemi - to je vždy špatně. Dali jsme se tedy na ústup stejnou cestou. V popoledním vedru jsme se tedy přesunuli přes celou zátoku na stejné místo jako včera. A dál už stejné - pohůdka, plážování a další příjemný rozhovor s Ivanou a Petrem, kteří se ze své pláže vydali do města na kafíčko.
Na úplném konci pláže je v lese malý buddhistický chrám, objevili jsme ho již včera. Je unikátní tím, že jeho branku střeží myšák Mickey a kačer Donald ve skoro dvoumetrovém provedení. Dále se t am ještě vyskytuje obří houba a želva a také mořská panna. Když se odtud vystoupá asi 20 schodů, je tam již úplně normální malá budhistická svatyně s oltářem, kouřícími vonnými tyčinkami atd. A právě z tohoto chrámu bylo možno vidět západ slunce do moře, ve zbytku zátoky tam vadil ostrov. Vzhledem k tomu, že nikomu z nás zatím dosud nikdy nezapadalo silvestrovské slunce do moře, jsme se tam přesunuly. Slunce nás nakonec trošku podfouklo, zapadlo o deset minut dříve do jediného mraku, který na obzoru byl. Ale i tak to bylo pěkné.
Samotný silvestr byl podstatně klidnější než Štědrý večer. Pravda, sice přijela do našeho resortíku na oslavu velká skupina muslimů. Ale jejich oslava spočívala v tom, že si udělali raut s neuvěřitelnou hromadou halal jídla a k tomu jim jelo karaoke. Začali v sedm a v jedenáct už tam byli poslední tři...My jsme si dali večeři a pokračovali v herním seriálu. O půlnoci bouchlo pár rachejtlí ... a bylo.

pátek 30. prosince 2011

15. den: Pangkor (2)

Vstávali jsme lehce dříve, na devátou jsme měli domluvený "trekking", jak tady všude říkají všemu, co vypadá alespoň na hodinovou vycházku v pralese. Ta naše trvala skoro tři hodiny a absolvovali jsme ji s mladou švédskou trojicí (opravdu ;). Spletitou stezičkou jsme se protahovali bušem, vylezli k malému vodopádu a po úbočí hlavního hřebínku jsme došli až na severní okraj ostrova k malému letišti. Les byl docela vlhký a tak nás ani nezaskočily naše staré kámošky pijavky, na něž jsme byli v rámci možností připraveni. Náš průvodce ale nesdílel náš názor způsob oblečení (trekovky, kraťasy - mimo kraťasy jsou pijavky okamžitě vidět, pod dlouhasy zalezou a spokojeně sají), který jsme získali v Taman Negara a propagoval vše dlouhé, Švédové jej poslechli. Upřímně, hlavní kvalifikací chlapce byla znalost cesty, jinak to bylo slabší. Počínaje angličtinou přes znalost přírody. Popisy "small bird, beetle, spider" nás neuspokojovaly. Ale byl milý a hlavně nás dovedl k dalšímu poli... ano, láčkovek! Nacházely se překvapivě na umělém svahu spoře zarostlém, který vznikl probagrováním jedné strany ranveje do úbočí hřebínku. Rostly jich tu na zemi i malých keřících doslova trsy. Byly sice menší, než v Cameron H., ale zato jich tu byla opravdu spousta. Záhy jsme byli na silnici, která obešla letišťátko (linkové lety do KL se momentálnê snaží obnovit), a po chvilce jsme ještě na chvilku zabočili do lesa, abychom se v domku jeho kamaráda podívali na polapeného velkého škorpiona. V zavařovačce se to špatně odhaduje, ale vypadal snad na 20 cm. Nevím, co si Švédi s hochem povídali, ale po pár větách jim sklenici i s obsahem věnoval se slovy, že nemá problém si chytit dalšího. Ještě jsme ochutnali čerstvý rambutan rovnou ze stromu a za 5 minut jsme došli k našim domečků.
Pro oběd jsme zvolili Daddy's café, včera doporučované kapitánem. No zkusit se má všechno. Evropsky tvářící se hospoda servírovala asijskou představu evropského jídla (a naopak). To vše za přemrštěné ceny ve 2-3násobku cen obvyklých, čímž se dostaly na úroveň Prahy. Jídlo samozřejmě nebylo až tak zlé, ale poměr cena/výkon byl tristní. Až pojedete na Pangkor, můžete D's café v klidu vypustit. Tefy pokud nebudete mít chuť na nějaký long drink - na ty má ostrovní monopol a jsou opravdu nehorázně předražené.
Odpoledne již bylo jednoduché. Našli jsme se stinné místo (ne že by bylo nějakt třeba, celý den bylo pod mrakem) a plážovali jsme. A jak jsme tak plážovali (a L+A vybudovali v jemném písku malé město), najednou se u nás zastavili Ivana a Honza, které jsme potkali v Taman Negara. Jejich cesta funguje na trochu jiných principech - mají 2 1/2 měsíce volno, z Thajska vyrazili do Malajsie a po návratu do Th. ještě vyrážejí do hor a následně i do Kambodži. Aktuálně zatábořili na naší včerejší pláži a nesli si z tržiště rybu k večeři.
My jsme s večeří už nepokusničili a zůstali v jistotě kvality naší domácí restaurace, kde kromě jídla nás čekal i obvyklý večerní příděl her. Ani už nepamatuju, kdy se mi podařilo něco vyhrát. Večer jsme měli obohacený o karaoke od sousedů.
Další skvělý den, líbí se nám tu víc a víc. A to máme zítra poslední den..