18. den: > Soul - Praha

My čekali jsme jaro, a zatím přišel mráz.. V KL bylo večer 25 °C, my se připravili na pražských +5 °C. Jenže v Soulu v 6 hodin ráno bylo -7 °C!!! A to jsme chtěli po jeho ulicích několik hodin pobíhat.
našli jsme vláček, který nás za 50 minut dovezl do centra (když jsem se před cestou pídil po informacích, jak dlouho to trvá, nikdo nic nevěděl, a dokonce jeden z Lukášových učitelů go - Korejec pan Kim mi odpvěděl - "nevím, snad 2 nebo 3 hodiny"). No dvě hodiny by byly hodně, měli jsme na celý pobyt v Soulu 8 1/2 hodiny komplet.
Ještě před cestou do města jsme si byli předělat letenky, snažil jsem se vyškemrat místo u nouzového východu, kde je víc místa na nohy. No, nevím ce se stalo, ale smilá korejsk slečna mi řekla, že dnes mají mimořádně místo v business a že nám ho všem dá! Rázem těch jedenáct hodin domů přestalo vypadat jako noční můra.
Před hlavním nádražím v centru začalo foukat a přestože se oteplilo na -5 tak jsme okamžitě zalezli do kavárny se ohřát. Přehodnotili jsme způsob pohybu po městě z pěšího na metro. Dojeli jsme ke královskému paláci Gyeongkung, hlavní to památce ve městě. Trochu připomíná pekingské Zakázané město. Ve slunečném počasí se pěkně fotilo a trochu ustal i ten protivný vítr. Spoustu času jsem strávil focením pestrobarevných stráží před hlavní branou. Uniformy naší hradní stráže jsou proti nim šedý polní stejnokroj.
Ještě zbyla chvilka času a tak jsme si s Lukášem splnili náš druhý cíl v Soulu - našli jsme budovu Korean Baduk Association. Ale už nezbyl čas na prohlídku uvnitř, zvládli  jsme jen fotku u hlavního vchodu.
A pak se najednou čas rozeběhl nějak rychle a navzdory tomu, že jsme použili drahou expresní variantu vláčku (40 min), měli jsme to od vlaku na gate pouze 15 min. Již při cestě do Malajsie jsem si chválil praktičnost a funkčnost zdejšího letiště a teď jsme ji mohli plně využít. Se všemi kontrolami to trvalo 12 minut, na podstatně menší Ruzyni si to vůbec neumím představit.
Cesta domů v business proběhla bezproblémově a tak jsme v teplé Praze vystoupili docela odpočatí. A pohádky je konec.

17. den: Pangkor - Lumut - Kuala Lumpur - KLIA >

V osm odjezd taxíkem, v půl deváté lodička, ve čtvrt na deset na autobusáku a v deset busík do Kualy Lumpur. Rutina. Za pět hodin jsme byli  u cíle. V KLjsme se trochu kousli v zácpě a pak nás bus sice vložil na nádraží Sentral, leč autobusové, které bylo vzdáleno pár stanic metra od Sentral vlakového. Nakonec jsme zdárně našli nádraží i úschovu na něm a mohli vyrazit ještě na pár hodin do města. Cílem byla moderní atrakce - dvojčata věží Petronas.
Věže určitě každý zná, ale že je pod nimi obrovské nákupní centrum, to už tak známé není. No při našem stylu šopování nás zajímal především food court, který se nacházel na horní galerii. Už se budu opakovat, ale fast food v malajském stylu... to by se dalo každý den. Já měl tentokrát japonské kuře teryaki, které se mi dosmažilo v pánvičce přímo na stole.
Chvilku jsme se prošli alespoň kouskem vybudovaného moderního parku, odkud je také spousta výhledů na dost fotogenickou konstrukci věží. Už se začalo smrákat, když jsme nasedli do visutého monorailu, který nás svezl zpět k našim batůžkům na Sentral. A odtud už bylo jen 35 minut na letiště zvláštním expresem.
Letiště (KLIA) je sice pěkné a příjemné, ale jinak nevybočuje z běžného mezinárodního provozu. Check-in, pasovka, poslední jídlo (4x dražší než venku a podobně krát horší) a už jjsme seděli v našm letadle do Soulu, které se s námi v jedenáct večer odlepilo ze země.