V osm odjezd taxíkem, v půl deváté lodička, ve čtvrt na deset na autobusáku a v deset busík do Kualy Lumpur. Rutina. Za pět hodin jsme byli u cíle. V KLjsme se trochu kousli v zácpě a pak nás bus sice vložil na nádraží Sentral, leč autobusové, které bylo vzdáleno pár stanic metra od Sentral vlakového. Nakonec jsme zdárně našli nádraží i úschovu na něm a mohli vyrazit ještě na pár hodin do města. Cílem byla moderní atrakce - dvojčata věží Petronas.
Věže určitě každý zná, ale že je pod nimi obrovské nákupní centrum, to už tak známé není. No při našem stylu šopování nás zajímal především food court, který se nacházel na horní galerii. Už se budu opakovat, ale fast food v malajském stylu... to by se dalo každý den. Já měl tentokrát japonské kuře teryaki, které se mi dosmažilo v pánvičce přímo na stole.
Chvilku jsme se prošli alespoň kouskem vybudovaného moderního parku, odkud je také spousta výhledů na dost fotogenickou konstrukci věží. Už se začalo smrákat, když jsme nasedli do visutého monorailu, který nás svezl zpět k našim batůžkům na Sentral. A odtud už bylo jen 35 minut na letiště zvláštním expresem.
Letiště (KLIA) je sice pěkné a příjemné, ale jinak nevybočuje z běžného mezinárodního provozu. Check-in, pasovka, poslední jídlo (4x dražší než venku a podobně krát horší) a už jjsme seděli v našm letadle do Soulu, které se s námi v jedenáct večer odlepilo ze země.
Žádné komentáře:
Okomentovat