I poslední den našeho pobytu dnes držíme model: dopoledne aktivita, odpoledne leháro. Pangkor se s námi asi chtěl rozloučit v nejlepším světle a nechal si do azurova vyleštit oblohu a pro zvýšení efektu na ni posadil pár dekorativních obláčků. Pro dopolední seakajaking to byla ale spíš komplikace. Zuřivě jsme se mazali a ještě si ponechali trička při představě pozdně dopoledních paprsků pálících doslova ze všech stran. Vytvořili jsme smíšené dvojice s dospělými zadáky a vyrazili k nedalekému ostrůvku. Zřejmě jsme asi urazili dvojnásobek skutečné vzdálenosti, ale nakonec se posádky sladily a po 15 minutách už jsme přistávali na pláž Giamu. Bylo to pracné, trefit se na přistání mezi davy místních cachtajících se na mělčině v nezbytných plovacích vestách. Při obeplouvání ostrůvku jsme byli skoro sami, jenom nás občas otravoval svými vlnami nějaký skútr. Ještě závěrečná plavba podél pobřeží Pangkoru a vyměřená hodina i s přídavkem byla pryč. Příjemná záležitost.
S obědem jsme už neexperimentovali, stejně jsme se chtěli do rezortu jít schovat před poledním sluncem.
Odpoledne jsme si chtěli najít jinou také méně obsazenou pláž tentokrát na levé straně zátoky, pěkně oddělené skalkou. Jenže když jsme ji přelezli, uvítali nás zuřivým štěkotem čtyři divocí psi. Sice se záhy stáhli, jak jsme postupovali, ale mezitím se na stromě, který jsme si vybrali pro stín, objevilo hejno opic a tvářily se tak, že je jejich. Některé to dokonce podpořily tím, že slezly na zem. A opice na zemi - to je vždy špatně. Dali jsme se tedy na ústup stejnou cestou. V popoledním vedru jsme se tedy přesunuli přes celou zátoku na stejné místo jako včera. A dál už stejné - pohůdka, plážování a další příjemný rozhovor s Ivanou a Petrem, kteří se ze své pláže vydali do města na kafíčko.
Na úplném konci pláže je v lese malý buddhistický chrám, objevili jsme ho již včera. Je unikátní tím, že jeho branku střeží myšák Mickey a kačer Donald ve skoro dvoumetrovém provedení. Dále se t am ještě vyskytuje obří houba a želva a také mořská panna. Když se odtud vystoupá asi 20 schodů, je tam již úplně normální malá budhistická svatyně s oltářem, kouřícími vonnými tyčinkami atd. A právě z tohoto chrámu bylo možno vidět západ slunce do moře, ve zbytku zátoky tam vadil ostrov. Vzhledem k tomu, že nikomu z nás zatím dosud nikdy nezapadalo silvestrovské slunce do moře, jsme se tam přesunuly. Slunce nás nakonec trošku podfouklo, zapadlo o deset minut dříve do jediného mraku, který na obzoru byl. Ale i tak to bylo pěkné.
Samotný silvestr byl podstatně klidnější než Štědrý večer. Pravda, sice přijela do našeho resortíku na oslavu velká skupina muslimů. Ale jejich oslava spočívala v tom, že si udělali raut s neuvěřitelnou hromadou halal jídla a k tomu jim jelo karaoke. Začali v sedm a v jedenáct už tam byli poslední tři...My jsme si dali večeři a pokračovali v herním seriálu. O půlnoci bouchlo pár rachejtlí ... a bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat