V noci hodně foukalo, naděje na změnu počasí. Ráno se ukázalo, že noční Ježíšek nám opravdu přinesl sluníčko, které se klubalo z neškodně bílých mraků. Dnešní program byl plně v našich rukách a zahájili jsme ho pozdější snídaní, neboť jsme během předcházejících dní nasbírali menší spánkový dluh. Měli jsme v úmyslu projít několik zdejších značených túr.
Na tu první s č. 10 se nastupovalo kousek od našeho hotelu. Naše turistická mapka či spíše náčrt obsahovala I orientační časy mezi jednotlivými zajímavými místy či křižovatkami. Vybrali jsme si. 4 1/2
hodinovou túru vedoucí na jeden vrchol ve výšce 1660 m. Zvláštní bylo, že u silnice nebylo žádné značení, teprve když jsme jednu stezku odhadli, tak 100 m po jejím začátku nás žlutočerný směrník ubezpečil, že jdeme správně. Po úzké stezce jsme stoupali pralesem a za slunečného počasí se konečně objevovaly výhledy na okolní zarostlé ostře zubaté kopce. Později, když jsme se připojili na č. 11, se stromy zmenšily na křoviska a objevili jsme další láčkovky, I když ne tak pěkné, jako jsme viděli včera. A pak už se cestička protahovala křovisky zpátky dolů do údolí k asfaltce, celkem nám tato pěkná pralesní túra trvala i s obědem pod vrcholem asi dvě hodiny.
Namísto plánovaného návratu po silnici jsme mohli přemýšlet o další podobně dlouhé. Vybrali jsme 3 a 5. Nejdřív jsme ale museli asi kilometr obejít golfové hřiště a sehnat další vodu. To se ukázalo docela jako problém, nakonec jsem uspěl v jednom luxusním hotelu, kde jsem za 4 půllitrovky zaplatil tolik, jako jindy pořídíme levnější oběd. Na druhý pokus jsme s pomocí anglického páru turistů mohli začít stoupat na trojku. Na rozdíl od té dopolední hřebenové tahle stezka vedla níže, mezi vzrostlými stromy se spoustou lián. Sem tam skoro brod nějakého potůčku, občas trochu bahna a přelézání kmenů, ale celkově to byla taková pohodovka zeleným peklem. Papírových pět hodin jsme zvládli za dvě a půl, zdá se, že zdejší časové dotace jsou připravené pro Singapurce v pantoflích.
Závěrem pětky bylo asi 500 m mezi políčky zeleniny, názorná ukázka zdejšího pokročilého zemědělství. Ještě jsme prošli mezi skleníky zdejšího agrotechnického institutu a už jsme byli na dolním konci hlavní třídy.
Chvilku jsme se motali po obchůdcích a pak usoudili, že po dnešním skromném obědě si v šest zasloužíme večeři v číně vyzkoušené předevčírem. Kolem osmé už jsme byli ve sprše na hotelu. Ráno jsme v hotelu dostali od odjíždějících turistů jejich nevyužité vouchery do hotelové restaurace, tak jsme je vyrazili utratit a něco si zahrát. Šli jsme ale bez Radky, kterou nějak rozbolela hlava. Zničil jsem dětičky v Zemi pod vodou, zkonzumovali jsme naše dezerty a šli dřív zalehnout, zítra vstáváme brzo, opouštíme příjemné klima CH a míříme definitivně k moři.
Žádné komentáře:
Okomentovat