Včera jsme stihli spoustu pamětihodností a tak jsme dnes vyrazili ven z města. I počasí bylo milosrdnější včerejší vražedné jasno vystřídala obloha s více, než polovinou bílých oblaků. Po snídani ve včerejším obědovém bufítku jsme se ještě snažili koupit lístky na zítřejší bus. Ukázalo se ale, že do města Lumut, odkud pojedeme na ostrov Pangkor, našeho posledního cíle, jezdí autobusy jen z pevniny. Takže jsme si ten trajekt včera pěkně natrénovali a jízdenky musíme koupit až tam, no - uvidíme.
Třičtvrtěhodinová jízda moderním klimatizovaným spojem městské dopravy nás přivedla ke vstupu do NP Penang na SZ cípu ostrova. Nakoupili jsme balíčkový kari oběd u Indů, vybrali si túru na Opičí pláž a zaregistrovali se u strážců parku. Dvouhodinová cesta podle pobřeží nám připomněla ty všechny krásné výpravy do džungle, které jsme podnikli v předcházejících dnech. Jenom nám dalo docela zabrat teplo, které při předcházejících akcích přece jen nebylo takové. Úplně propocení jsme dorazili na pěknou dlouhou Opičí pláž, tvořenou typickým bílým pískem. Své jméno dostala podle malých opic, snad gibonů, kterých tu prý žila spousta. My jsme ale bohužel nezahlédli ani jednu. Našli jsme si stinné místo pod křovisky mezi palmami a pak už nastalo jen plážování. Koupání ve 28·C teplé vodě je příjemné, pravdou ale je, že voda této teploty již neosvěžuje a tak se v ní dá vydržet libovolně dlouho. V pět hodin pro nás přijela objednaná lodička a za čtvrt hodiny jsme byli zpět u brány parku. U našich Indů jsme si dali ještě sladkou placku s banány a čokoládou a už nás bus vezl zpátky na naši ulici.
Po zrestaurování pod sprchou už byl čas přemýšlet o večeři. Chtěl jsem do jedné restaurace dle doporučení Lonely Planet, ale moc se nám nelíbila. Naštěstí jsme nedaleko objevili další "stall" Red Garden, o kterém LP neměl ani tušení. Fantastická volba! Zatímco ten včerejší plac byl takový lidový, tenhle byl docela moderní s třikrát více stánky. Dal jsem si tři kusy obřích krevet, které dohromady měly kilo syrové váhy. Zalité "homemade" omáčkou byly zatím nejlepším jídlem, které jsem tu měl. Radka a Anička měly od Číňanů kuře a kachnu a Lukáš filipínský steak. Skvostnou večeři jsme završili třemi sadami kantonských knedlíčků dim sum. Jo a roznášeli tu Carlsberg stout, něco jako Guiness, ale mně chutnal víc (a dokonce I Lukášovi ;).
Do naší ulice to bylo nedaleko a protože byl ještě čas, zašli jsme do včerejšího baru Monaliza, kde jsem vyhrál partičku Zloděje z Bagdádu a ještě jsme před půlnocí stihli jeden poločas Arsenalu s Wolverhamptonem.
Žádné komentáře:
Okomentovat