čtvrtek 29. prosince 2011

14. den: Pangkor (1)

Se vstáváním nebylo nutno spěchat, I když jasná obloha docela lákala ven. Náš dnešní výlet ale měl začít až ve 12, a tak bylo času moře. Úspěšně jsme se ale od pozdní snídaně k poledni propracovali několika hrami a ještě jsme se vypravili na nákup proviantu na odpoledne. Nakonec jsme si vybrali k Lukášově radosti hamburgrárnu, kterou otestoval včera. Asijská mutace globálního jídla je poněkud nasladko, s tím že ten základní karboš ještě obalí ve vaječné omeletě.
"Kapitán" naší lodičky dorazil k nám do rezortu přesně ve 12, takže jsme už za pár minut seděli v jednoduché lodičce se stříškou. A protože loďka byla podle místních zvyklostí dost přemotorovaná, uháněla docela slušně.
Naše bydlení je v Teluk Nipah, což je prostřední zátoka na západním pobřeží ostrůvku. V okolním moři jsou ještě tři kusy země zasluhující si název ostrov a právě ty byly dnešním cílem. Při plavbě na jih jsme si nejdříve prohlédli klasicky (pra)lesnatou část pobřeží Pangkoru na jih od naší vesnice. Jedna moc pěkná izolovaná pláž byla úplně pustá. "Jeden idiot tam chová na soukromém pozemku 70 polodivokých psů. Jsou nebezpeční I opicím, které se jich jinak nebojí", znělo kapitánovo vysvětlení. Průlivem mezi Pangkorem a o. Mentanggor jsme se dostali dál na moře k o. Pangkor Laut. Zde se nachází nejluxusnější resort v Malajsii a údajně patří I ve světě do první desítky. V každém případě tu už prý byl I Tony Blair a Luciano Pavarotti, cena za den začíná na $600. Tedy upřímně, zvenku nic moc. Nenápadné bungalovy tyčící se na kůlech asi 6 metrů nad vodou (byl právě nejnižší odliv) propojené lávkami, pláž nevidět. Vnitřek ostrůvku ukrývá heliport, bazény, koncertní sál...
Zajeli jsme kousek vedle a tam bylo něco lepšího pro nás - korálový útes. Voda je tu docela čistá, k vidění byl les červených korálů, nezbytné pestré rybičky, které se mi nepovedly vyfotit. I velcí mořští ježci byli ke koukání a navíc se nehýbali, takže je mám, stejně jako cosi, co neumím pojmenovat - jakoby z hnědého krepáku stočený široký kornout o průměru půl metru. Dokončili jsme okruh kolem P.Lautu, průlivem se vrátili zpět a zajeli pár metrů od psí pláže. Zdivočelost zvířat byla nesmírná, zuřivě štěkali a někteří dokonce skočili do vody ve snaze k nám doplavat.
Každé skalnaté pobřeží vytváří zajímavé tvary a záleží jen na fantazii místních, jakými názvy návštěvníky nakrmí. I my jsme samozřejmě vyslechli v rámci jinak velmi zajímavého povídání o moři názvy řady objektů, které bylo třeba v kamení vidět. Ale krokodýlí hlava na posledním ostrůvku Giam, ta se povedla. Dvě hodiny privátního výletu na loďce uteklo jako by nic, předposledním bodem programu byl výsadek na opuštěné pláži. Což se také stalo a my jsme měli následující tři hodiny na koupání, relax I pozorování postupujícího přílivu na kousku písku, který byl jenom náš.
Přesně v pět dle domluvy pro nás přijel kapitánův syn a za deset minut byl příjemný výlet u konce.
Jestli to bylo tím slunečním osvětlením nebo vyprávěním kapitána, nevím, ale rozhodně se nám tu začalo líbit.

Žádné komentáře:

Okomentovat