Vstávali jsme lehce dříve, na devátou jsme měli domluvený "trekking", jak tady všude říkají všemu, co vypadá alespoň na hodinovou vycházku v pralese. Ta naše trvala skoro tři hodiny a absolvovali jsme ji s mladou švédskou trojicí (opravdu ;). Spletitou stezičkou jsme se protahovali bušem, vylezli k malému vodopádu a po úbočí hlavního hřebínku jsme došli až na severní okraj ostrova k malému letišti. Les byl docela vlhký a tak nás ani nezaskočily naše staré kámošky pijavky, na něž jsme byli v rámci možností připraveni. Náš průvodce ale nesdílel náš názor způsob oblečení (trekovky, kraťasy - mimo kraťasy jsou pijavky okamžitě vidět, pod dlouhasy zalezou a spokojeně sají), který jsme získali v Taman Negara a propagoval vše dlouhé, Švédové jej poslechli. Upřímně, hlavní kvalifikací chlapce byla znalost cesty, jinak to bylo slabší. Počínaje angličtinou přes znalost přírody. Popisy "small bird, beetle, spider" nás neuspokojovaly. Ale byl milý a hlavně nás dovedl k dalšímu poli... ano, láčkovek! Nacházely se překvapivě na umělém svahu spoře zarostlém, který vznikl probagrováním jedné strany ranveje do úbočí hřebínku. Rostly jich tu na zemi i malých keřících doslova trsy. Byly sice menší, než v Cameron H., ale zato jich tu byla opravdu spousta. Záhy jsme byli na silnici, která obešla letišťátko (linkové lety do KL se momentálnê snaží obnovit), a po chvilce jsme ještě na chvilku zabočili do lesa, abychom se v domku jeho kamaráda podívali na polapeného velkého škorpiona. V zavařovačce se to špatně odhaduje, ale vypadal snad na 20 cm. Nevím, co si Švédi s hochem povídali, ale po pár větách jim sklenici i s obsahem věnoval se slovy, že nemá problém si chytit dalšího. Ještě jsme ochutnali čerstvý rambutan rovnou ze stromu a za 5 minut jsme došli k našim domečků.
Pro oběd jsme zvolili Daddy's café, včera doporučované kapitánem. No zkusit se má všechno. Evropsky tvářící se hospoda servírovala asijskou představu evropského jídla (a naopak). To vše za přemrštěné ceny ve 2-3násobku cen obvyklých, čímž se dostaly na úroveň Prahy. Jídlo samozřejmě nebylo až tak zlé, ale poměr cena/výkon byl tristní. Až pojedete na Pangkor, můžete D's café v klidu vypustit. Tefy pokud nebudete mít chuť na nějaký long drink - na ty má ostrovní monopol a jsou opravdu nehorázně předražené.
Odpoledne již bylo jednoduché. Našli jsme se stinné místo (ne že by bylo nějakt třeba, celý den bylo pod mrakem) a plážovali jsme. A jak jsme tak plážovali (a L+A vybudovali v jemném písku malé město), najednou se u nás zastavili Ivana a Honza, které jsme potkali v Taman Negara. Jejich cesta funguje na trochu jiných principech - mají 2 1/2 měsíce volno, z Thajska vyrazili do Malajsie a po návratu do Th. ještě vyrážejí do hor a následně i do Kambodži. Aktuálně zatábořili na naší včerejší pláži a nesli si z tržiště rybu k večeři.
My jsme s večeří už nepokusničili a zůstali v jistotě kvality naší domácí restaurace, kde kromě jídla nás čekal i obvyklý večerní příděl her. Ani už nepamatuju, kdy se mi podařilo něco vyhrát. Večer jsme měli obohacený o karaoke od sousedů.
Další skvělý den, líbí se nám tu víc a víc. A to máme zítra poslední den..
Žádné komentáře:
Okomentovat