Na hotelové snídani jsme byli o půl osmé, abychom po čtvrt na devět vyrazili do nedaleké cestovky na odjezd výletu. Ve vanu jsme byli sami, řidič byl současně I průvodcem. První zastávka byla po půlhodině jízdy, vlastně ještě na okraji KL. Hinduistické jeskyně Batu patří k "povinným" turistickým atrakcím a dokonce tu končí jedna linka městské dráhy. Naštěstí jsme tu byli poměrně brzy (9:30) a tak se tu žádné velké davy nekonaly. Areálu dominuje 43 m velká zlacená socha Šrí Maha Višnu, která je v současné době bohužel v rekonstrukci a tudíž pod lešením. Za ní se již tyčí strmé mogoty, typické pro celou tuto oblast Asie, naposledy jsme se s nimi setkali na Filipínách a ve Vietnamu v Halong Bay. Ostře stoupajícím schodištěm jsme vystoupali do jednoho z nich, vysoko nad sochu. Nachází se zde vlastní jeskyně Batu, v níž je vybudováno několik hinduistických chrámů a oltářů. Cestou nás doprovázela hejna malých makaků, kteří byli spíše zvědaví než drzí. Po sestupu jsme ještě prošli malý Šivův chrám na úpatí (přírodní jeskyně nahoře bohužel otevírala až v deset), Anička si s Radčinou pomocí dala svůj první čerstvý kokosák a mohli jsme pokračovat.
Po hodině jízdy byla další zastávkou malá zoo Deer Land. Přímo v ohradě jsme mohli nakrmit jeleny, prohlédnout si sbírku papoušků a neméně pestrých kurovitých ptáků a sáhnout si na metr a půl dlouhého žlutého hada, snad hroznýše. A po dalších 15 minutách už byl čas na oběd u vstupu do chovné stanice slonů.
Zdejší stanice má za cíl záchranu slonů z lidmi osídlených oblastí. Při rozšiřování plantáží člověk narušuje přirozenè sloní trasy, čímž se s tlustokožci dostává do konfliktu. Místní farmáři pak slony často zabíjeli. Měli jsme možnost sledovat filmový příběh jednoho sloního páru, který byl po zničení jedné plantáže vystopován, omámen a velmi náročně transportován do NP Taman Negara a vypuštěn zpět do volné přírody. Asi všichni diváci si po půl hodině filmu šťastně oddychli, když viděli zdravé slony mizející v džungli. Další část programu už byla živá, přece jen stanice musí získávat I nějaké nestátní finance, takže je nutno se na následující aktivity dívat s patřičným nadhledem. První částí byla sloní show, či spíše defilé. Pět velkých slonů předvádělo jednoduché kousky, vrcholným číslem bylo stříkání vody chobotem. Rozhodně nešlo o žádnou cirkusovou drezúru, myslím, že se I sloni bavili bavili, zvlášť když na konci dostali ovocné pamlsky od publika. Nikdy by mne nenapadlo, že sloní chobot je tak hebký a citlivý. Přesunuli jsme se k vedlejšímu stanovišti s vyvýšenou pozorovatelnou a tam jsme se mohli, ano, svézt na slonu. A to bez nějakého sedla či věžičky, prostě na jeho hřbetě. A nakonec jsme se přesunuli k řece, kde bylo koupání se slony. No, přivedli dvě malá slůňata, mohli jsme se posadit na jejich hřbet a nechat se ocákat. Byla to atrakce především pro děti, ale Radka ji využila taky ;) No a protože už bylo po druhé hodině tak přirozeně během slonování přišel půlhodinový vydatný deštík.
Do Jerantutu, nástupního místa do NP Taman Negara jsme potřebovali ještě přes hodinu cesty. Zatímco jsem vyřizoval formality a upřesňoval v cestovce program následujících tří dnů, přeložila se naše bagáž do dalšího mikrobusu a po hodince cesty jsme byli u národního parku. Rychle jsme se ubytovali v rezortu a už za tmy jsme vyrazili na výchozí místo našich aktivit příštích dnů - plovoucí restauraci na řece tvořící hranici parku. Bohužel byla až poslední v řadě dalších a tak jsme trošku pobloudili a přišli pozdě na večeři. Naštěstí to nebyl takový problém, jenom jsme během jídla museli sledovat úvodní film o NP. Po večeři jsme se seznámili se sympatickým mladým mužem jménem Lee, který bude naším průvodcem během zdejšího pobytu.
Po filmu přišla naše první akce - noční vycházka v džungli. Přeplavili jsme se převozní lodičkou přes řeku, prošli luxusním rezortem Mutiara a upravenou stezkou stoupali dále k pozorovatelně. Cestou jsme se dozvěděli základní fakta o parku a pozorovali ptáky a hmyz, zejména strašilky a pavouky. Na pozorovatelně jsme zahlédli I několik antilop, bohužel jsme neměli takové štěstí jako ti před třemi měsíci, co zde zahlédli I slona. Stejnou cestou jsme se vrátili zpátky, vyběhli kilometřík od řeky do našeho bydlení a další rušný den skončil.
Žádné komentáře:
Okomentovat