Do druhého malajského rána už se vstávalo lépe a to jsme měli budík už na půl osmou. Taxík nás svezl na 6 km vzdálený nový autobusový terminál. Po rychlé snídani z francouzské pekárny jsme koupili jízdenky na bus o deváté do KL. Přijel o čtvrt na 10 a moji klienti začali prudit, že nejenže jede pozdě, ale je to I nejhorší vozidlo na celém nádraží. Jízda po dálnici je ale rychle ukolébala a byl klid. Jízda skončila o něco dříve, než jsem čekal, na moderním autobusovém nádraži a uzlu městských drah na JV okraji města. Asi tak, jako když bus z Hradce skončí na Černém Mostě. Nakonec jsem ale rozpletl hádanku sítě meter a poměrně brzy jsme vystupovali u Čínské čtvrti a za 5 minut už byli u našeho hotelu 5 Elements.
Bydlení klienty trochu zaskočilo, oproti včerejšku jsme si polepšili o dvě hvězdy. Na jeden pokoj jsme museli chvilku čekat, využil jsem ji k vyřízení formalit v cestovce za rohem, se kterou zítra pojedeme do NP Taman Negara na 4denní trip. Po krátkém zrekreování už byl čas na oběd v Čínské čtvrti. Dostali jsme se tam kolem řady specializovaných stánků s umělými vánočními stromky a dalším artiklem včetně Santa Clausů v životní velikosti. Zvukovou hegemonii vánoční angličtiny (koledy, Lennon, Mercury) občas pravideně narušila Stille Nacht. Byla toho včera plná Malaka a dnes to bylo stejné. Zdá se, že místním muslimům a budhistům není žádný svátek cizí. Po skvostném obědě u Číňanů jsme konečně vyrazili do ulic. Ale bylo kolem třetí a jako včera začalo docela značně pršet, zdá se že to bude sezonní pravidlo. Betonovou džunglí nadjezdů a podchodů jsme kompletně mokří prokličkovali ke starému vlakovému nádraží, které zvenčí vypadá spíše jako bílý maharadžův palác se spoustou cibulovitě zakončených věžiček. Uvnitř už déštť silně bubnující na střechu haly nevadil. Když konečně po půl hodině skončil, mohli jsme pokračovat dál. Holky zatoužily po Muzeu islámského umění, my s Lukášem vyrazili na opačnou stranu do komplexu Národního muzea. Lukáš si v něm vybral hlavní část věnující se historii Malajsie, já navštívil Etnografické muzeum kmenů Orang Asli. Dnes žije v celé Malajsii včetně Bornea kolem 140 000 příslušníků těchto kmenů většinou fakticky žijících v době kamenné. V malém muzeu byly k vidění úžasné dřevořezby lidských figur I lesních božstev a také modely staveb a filmové záběry rituálů.
O půl šesté jsem se sešel se spokojeným Lukášem a za čtvrt hodiny jsme se dle plánu sešli s holkami před velkou moderní Národní mešitou. I jim se islámská expozice moc líbila a tak ani moc neprotestovaly, když si do mešity musely obléknout fialové splývavé hábity a tmavé kukly zakrývající vlasy a krk. No, my hoši jsme do fialové taky, protože kraťasy taky nejsou ono, ale kukly už jsme nemuseli. V každém případě máme skvělou rodinnou fotku poněkud se lišící od těch obvyklých cyklistických. Mešita je sice pěkná, moderní a rozlehlá, ale ta nejpěknější výzdoba se nachází pod kupolí hlavní svatyně, kam již nemuslimové nesmí. Aspoň jsme mohli nahlédnout.
K dalšímu cíli, náměstí Merdeka, jsme jeli metrem už za tmy a odtud ještě kousek pěšky. Rozsáhlému náměstí dominuje bílý palác ministerstva informatiky a komunikací, večer poněkud kýčovitě nasvícený myriádami modrých světélek. Na náměstí byl při vyhlášení nezávislosti vztyčen údajně nejvyšší vlajkový stožár na světě (100 m). Malajská vlajka je velmi podobná americké, jenom má v modrém poli místo bílých hvězdiček velký bílý půlměsíc a deseticípou hvězdu. Vedle vlajky byla obrovská velkoplošná obrazovka, kde zrovna běžel přenos Premier League I s patřičně intenzívní zvukovou kulisou. Celou vnitřní plochu náměstí zřejmě tvořilo hřiště se skvostným trávníkem. Při hledání večeřadla jsme objevili na druhé straně pěkný hrázděný dům s terasou, který ale bohužel patřil privátnímu královskému klubu. Výhled na palác měli nádherný.
Další vyhládlé hledání nás vrátilo směrem k naší čtvrti. Jak už jsme byli unavení, tak byla domluva o té pravé hospůdce složitá, nakonec zvítězila samoobslužná indická lidovka, odkud bylo již nedaleko do hotelu. Já jsem si ještě zajel do hotelové kavárny na guinesse lahváče a za dalšího přídělu koled začal psát tyhle řádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat